Staňte se dobrovolníkem
Staňte se naším dobrovolníkem. Podívejte se, co obnáší dobrovolnictví v jednotlivých týmech. Přidejte se k nám a získejte spoustu nových zkušeností, přátel a dobrý pocit, že Váš čas a energie pomáhají.
Dobrovolníci v Centru primární prevence
Přečtěte si silný příběh a zajímavou zkušenost naší bývalé dobrovolnice! Zde
CHCI SE STÁT DOBROVOLNÍKEM
Darujte online
Využijte rychlou cestu skrze platební bránu Darujme.cz.
Nebo Dárcovskou sms: „DMS PCENTRUM 90“ na číslo 87 777
Darovat můžete také prostřednictvím veřejné sbírky na účet u ČSOB:
Č.ú.: 220 8888 220/ 0300
Váš finanční dar nám umožní udržet stávající služby a dále pomáhat lidem v těžké životní situaci
Staňte se pravidelnými dárci, tak bude Vaše pomoc dlouhodobá a nejúčinnější. I díky Vaší podpoře můžeme téměř 30 let pomáhat. Děkujeme, že jste s námi.
Věcný dar
Každoročně nám velmi pomáhají věcné dary, za něž všem mnohokrát děkujeme. V současné době nejvíce uvítáme:
- občerstvení pro akce pro klienty
- vybavení chráněného bydlení, seznam zde
- kancelářské potřeby
- zajištění tisku letáků pro klienty
- stolní hry pro děti (jako např. Jungle speed, hry na postřeh: Uno apod., hry rozvíjející jazykové dovednosti: Amos, Scrabble apod.),
- sportovní vybavení (pingpongové pálky, míčky, sada na soft tenis apod.),dětské kolo
PRO PŘEDÁNÍ DARU NÁS PROSÍM KONTAKTUJTE
Příběhy se šťastným koncem
„…v tomto bodě naší společné cesty s Filipem jsem začínala vidět ten smysl, ten hluboký smysl tohoto programu a tu skrytou potřebu toho malého dítěte. Touto potřebou bylo mít někoho, třeba i kamarádku, se kterou se může vyblbnout hraním her, ale přitom se jí svěřovat a zažívat různé společné zážitky.
Milý čtenáři,
chtěla bych prostřednictvím tohoto dopisu s Vámi sdílet svůj příběh v P-centru. Všechno to začalo v prvním ročníku mého studia na Univerzitě Palackého v Olomouci. Přihlásila jsem se jako dobrovolnice do P-centra s tím, že se naučím něco nového, někomu pomůžu a zužitkuji svůj volný čas nějak perspektivně. Po víkendovém kurzu týkajícího se zásad práce s dětmi jsem si musela chvíli počkat, ale potom mi do dvojice byl přidělen skvělý klučina jménem Filip. Paní doktorka Leona Němcová ve spolupráci s tehdejším koordinátorem dobrovolníků Ondřejem Tóthem pro mě vybrali tohoto nezbedného klučinu, se kterým jsme si prošli všemi stádii navazování, upevňování a udržování vztahu, který nám vydržel po celé tři roky pravidelného kontaktu a můžu říci za sebe, že tento vztah již nikdy neskončí.
Vše začalo nenápadně a nevinně. Filda jako trochu aktivnější dítě vyžadoval každou schůzku plnou zábavy a aktivit, poté už nám ale nezbývalo mnoho času na poznávání se. Musím se přiznat, že zpočátku jsem měla pocit, že program 5P nemá smysl, a už vůbec ne pro nás dva, pro mě a Filipa. Nevěděla jsem, jaký terapeutický účinek by mohlo mít neustálé hraní si na honěnou, propojované s běháním po venku, jízdou na kole a plaváním na bazéně. Začali jsme se ale s Fildou sbližovat a bylo mi řečeno, že ten pravý smysl uvidím, když v tomto programu zůstanu. Neměla jsem co ztratit, tak jsem se rozhodla zůstat s Fildou a „prostě si hrát“. Již na konci prvního školního roku jsem viděla, že i Filda si mě zamiloval a měl ve mně důvěru a začínal náš vztah být pevnější a teprve v tomto bodě naší společné cesty s Filipem jsem začínala vidět ten smysl, ten hluboký smysl tohoto programu a tu skrytou potřebu toho malého dítěte. Touto potřebou bylo mít někoho, třeba i kamarádku, se kterou se může vyblbnout hraním her, ale přitom se jí svěřovat a zažívat různé společné zážitky ale také vidět jiné vzorce chování, než na které je zvyklý a které mu otevírají novou cestu zvládání některých situací.
Najednou už naše schůzky nebyly jen plné her a srandy, ale také vážných témat, naplněné z mé strany pochopením, přijetím a vždy otevřenou náručí. Z jeho strany musela být obrovská důvěra, když za mnou s těmito tématy přišel. A tak tento vztah začal a v tomto duchu se nesl po celou dobu. Zažili jsme spolu s Filípkem mnoho situací a scénářů a to nejen pozitivních, ale i negativních. To však patří ke každému vztahu. Z těch nejkrásnějších chvil chci zmínit třeba ten moment, kdy jsem malého Filípka naučila bruslit a on poprvé vyjel sám. Byla jsem na něj tehdy tak hrdá. Často jsme se smáli, až se za břicho popadali a hráli si do konce svých sil, zkoušeli jsme spolu nové aktivity, jako lezení po stěně, ježdění na motokárách či již zmíněné bruslení. Dokonce se se mnou chtěl bavívat o škole a mnohdy jsme spolu opakovali látku na další den, i když školu moc rád neměl.
Také jsem velice ráda, že nepodlehl svodům kouření cigaret, před kterým jsem ho dost varovala, a to i přesto, že jeho celá rodina kouří. Takže v tomto ohledu jsem velice hrdá na to, co jsme spolu dokázali. Ne vždy se však naše schůzka vydařila tak hezky, bylo i mnoho situací, které nebyly jednoduché ani pro mě ani pro Filouše. Už od začátku se s námi táhlo téma hranic, které bude Filipovo dlouhodobé životní téma, které se začalo zpočátku projevovat neschopností ukončovat schůzky v určenou dobu a dělání scén a hlavně projikování matky, kterou nikdy neměl do mě, jako dobrovolnice. Jednou, když jsem Filipa vzala do zoo, tak jsme oba zažili velice nepříjemný den. Najednou jsem nebyla jeho kamarádka, ale matka, která mu nechce kupovat dárečky a dobrůtky a která jej trápí, když ho nechce nechat dělat scény uprostřed zoo a ještě se za něj stydí. Všechno jsme spolu vyřešili a z pozice matka-syn jsme se dostali zpátky ke statusu kamarádi. To všechno ale patří ke zkušenosti a k tomu roztodivnému přátelství nás dvou s Filípkem.
V konečném důsledku jsme tedy nevědomky naplnili s Fildou podstatu našeho společného programu jménem 5P, kde těchto 5P znamená Pomoc, Přátelství, Podporu, Péči a Prevenci. Nyní již skončil třetí rok a nebylo pro nás jednoduché vztah ukončit, ale oba víme, že to neskončí, ale svůj účel tento vztah naplnil, proto oba musíme jít dál. Proto, milý čtenáři, potenciální dobrovolníku, nevzdávej svou snahu brzy, protože to pravé se přece nemůže ukázat po týdnu aktivity. Tohle je tedy mé poselství.
S pozdravem
dobrovolnice Karolína Fryštacká
Měla jsem hezké dětství. Děda mě učil malovat. Máma pro mě udělala první poslední. Děda umřel a pak přišel otec mých sourozenců a pak začalo jít všechno z kopce. Nejdřív jsem byla otčímův miláček. Jakmile přišli sourozenci, tak jsem začala žárlit. Otčím pil, to už jsem žila s přítelem u nás, věčně jsme se hádali i prali. V té samé době jsem chodila s přítelem, který bral. První rok jsem to vůbec nevěděla. Jednoho Silvestra se mi přiznal, že bere drogy. Svět se mi otočil vzhůru nohama.
Zjišťovala jsem, kolik lidí kolem mě bere drogy. Dlouho jsem ho prosila, aby přestal. Říkal, že postupem času. Jenže čas běžel a nic. Ptala jsem se znovu, co na tom vidí. A rozhodla jsem se to taky zkusit. Od té doby jsem užívala, až z toho byly roky. Přítel ani já jsme samozřejmě už nepřestali. Za těch pár let jsem začala užívat i injekčně. Do toho jsem zjistila, že jsem těhotná, a maminka k tomu dostala infarkt. Naštěstí však přežila. Pár let s fetem a s násilím fyzickým i psychickým mě donutilo utéct. Utekla jsem i od svého malého syna. Přítel mě jako matku očernil. Sama jsem si našla sociální pracovnici. Vše jsem jí vysvětlila. Několikrát u nás byli policajti. Byla chyba, že jsem ho nikdy předtím nenahlásila. Dostala jsem šanci dostat malého k sobě, když však přišel čas Vánoc, přítel na mě vztáhnul ruku, volali se znovu policajti a malého nám odebral soud.
Rok byl v náhradní pěstounské péči. Přítel nejevil o malého vůbec zájem. Celou dobu jsem spolupracovala se sociálkou. Nedokládala jsem však toxikologické testy. Ještě jsem brala. Intenzivně jsem začala spolupracovat až později. V danou dobu jsem začala docházet i do Poradny pro alkoholové a jiné závislosti. Poznala jsem zde terapeutku, se kterou se mi perfektně spolupracovalo. Dostala jsem vysvětlení, jak to v životě závislého chodí. Vztahovala jsem si to ke svému životu. Spoustu věcí jsem si začala uvědomovat a to mi pomáhalo zjišťovat, že to, co mám teď, je pro mě důležité.
Po roce se mi podařilo dostat syna zpátky do péče a do poradny docházím dál ze své vlastní vůle, protože nechci, aby mě drogy začaly znovu ohrožovat.
Doléčování mělo zásadní význam pro celý můj život a troufám si říci, že kdybych si neprošel DC, tak bych se nevymanil z bludného kruhu závislosti a nestal bych se tím, kým jsem teď, a to člověkem s vlastní vůlí, plně začleněný do společnosti. Jako otec, partner, vnuk, syn, ale také zaměstnanec ŽIJU, a ne už jen přežívám jako přítěž všech.
Má cesta z bludného kruhu závislosti několikrát ztroskotala, a to po návratu po léčbě v PL domů za mým tátou (taky alkoholikem) a za stejnými lidmi, s kterými jsem pil. Vždy jsem šel během měsíce do stejného stereotypu a opět začal pít. Když jsem šel po třetí na léčbu, tak jsem se chtěl po léčbě opět vrátit domů, ale hned, jak jsem vše viděl za střízliva, mně jasně znělo, že pokud chci žít, tak nemůžu zpět. Poté jsem zaslechl o DC a začal jsem přemýšlet o novém začátku, životě… Nevěděl jsem, do čeho jdu, ale jedno jsem věděl jistě: domů nemohu.
V DC mně pomohli plně se začlenit do společnosti a zcela se osamostatnit. Zmítaly mnou různé depresivní stavy a zde jsem se díky terapii naučil tyto stavy zvládat jinak než alkoholem. I díky chráněnému bydlení jsem se naučil vycházet s lidmi a řešit problémy všedního života racionálním způsobem. Mohl jsem si zažít rizikové situace bezpečněji. DC zachránilo můj život a pomohlo dalšímu životu na svět. 🙂 Stal jsem se otcem a již 4. rok abstinuji. Bez vás bych to nikdy nedokázal.
Mé iniciály jsou B. V., je mi 61 roků, povoláním stavební technik.
V posledních asi pěti letech jsem postupně propadl závislosti na hracích automatech, situace se pro mne stala neřešitelnou. Mé zadlužení se blížilo hranici, za kterou už bych nebyl schopen mé závazky – dluhy – splácet. Navíc poslední dva roky jsem byl v silném stresu, který způsobovalo neustálé lhaní mým blízkým a přetvařování se před nimi. Věděl jsem, že bych to měl své rodině oznámit a přiznat, ale nenašel jsem k tomu odvahu. Naštěstí někdy začátkem října jsem byl přistižen a odhalen. Moji blízcí si na mne připravili „sezení“, na kterém jsem jim vše přiznal a popsal. Musím říci, že po tomto přiznání se mi velmi ulevilo, i když pro mé blízké poznání celé pravdy včetně prohrané částky byl veliký šok.
Nicméně moji blízcí se rozhodli, že mi dají šanci a budou mi pomáhat vrátit se do normálního života. Byla při tom stanovena celá řada podmínek, například kontrola všech účtů a financí, ale hlavní podmínkou bylo, že se budu léčit! Vzhledem k mému zaměstnání a nutnosti udržet finanční příjem jsme hledali možnosti kvalitní ambulantní péče. Po dvou neúspěšných jednáních v Ostravě a ve Valašském Meziříčí jsme získali odkaz na P-centrum v Olomouci. Kontaktoval jsem tedy P-centrum a bylo mi okamžitě nabídnuto, abych přijel na úvodní konzultaci i s rodinnými příslušníky asi do týdne od onoho telefonátu.
Při první návštěvě P-centra se nás ujala paní Markéta Rodryčová. Z jejího prvního přednesu – popisu mého problému a nastínění reálné možnosti tento můj problém úspěšně řešit jsme byli všichni velmi pozitivně a optimisticky naladěni a rozhodli jsme se tuto nabídku přijmout a paní Rodryčová se tak stala mojí terapeutkou v domluvených týdenních cyklech. Netušil jsem, co všechno od těchto terapií očekávat, jen jsem věřil, že mi pomohou. Má zkušenost po cca 4 měsících je nad všechna očekávání. Paní Rodryčová mi nejen objasnila problém závislosti, jak vzniká, jak se mu bránit, jak se stále připravovat na možnou recidivu, ale celou dobu mi poskytuje cenné vzdělávání o myšlení a konání lidí v různých životních situacích, zdánlivě nesouvisejících s mou závislostí, např. vztahy s mými blízkými, mezilidské vztahy jako takové, myšlenkové a logické pochody v lidském mozku a mnoho dalších. Tento přístup mojí terapeutky mne nadchl, jelikož jsem nyní schopen chápat věci a problémy v mnohem širších souvislostech než před touto terapií.
Díky výše popsanému jsem získal hodně silnou víru, že svůj problém závislosti na herních automatech s pomocí P-centra úspěšně zvládnu. Je to jistě ještě dlouhá cesta, ale s takovou terapií, na kterou se člověk těší, jsem velmi optimistický.
Závěrem chci poděkovat P-centru za jeho chvályhodnou činnost v pomoci lidem postiženým závislostmi, paní Rodryčové zvláště za její odborný přístup k řešení problémů jiných lidí a schopnost jim dát víru, že všechno dobře dopadne.
doc. Phdr. Dana Štěrbová, Ph.D.
JUDr. Jaroslav Klimeš – právní služby
Naše projekty jsou řešeny za finanční podpory těchto institucí: Doléčovací program Statutární město Olomouc Olomoucký kraj Česká republika – Úřad vlády České republiky a RVKPP MPSV ČR Ambulantní léčba – Poradna pro alkoholové a jiné závislosti Statutární město Olomouc Olomoucký kraj Česká republika – Úřad vlády České republiky a RVKPP MPSV ČR Centrum primární prevence Olomoucký kraj Statutární město Olomouc Česká republika – Úřad vlády České republiky a RVKPP MŠMT ČR Rodinné centrum U Mloka MPSV ČR MV ČR Statutární město Olomouc Statutární město Přerov Olomoucký kraj Galerie U Mloka Statutární město Olomouc Olomoucký kraj Státní fond kultury ČR Ministerstvo kultury ČR |