Pomáhejte s námi

Měla jsem hezké dětství. Děda mě učil malovat. Máma pro mě udělala první poslední. Děda umřel a pak přišel otec mých sourozenců a pak začalo jít všechno z kopce. Nejdřív jsem byla otčímův miláček. Jakmile přišli sourozenci, tak jsem začala žárlit. Otčím pil, to už jsem žila s přítelem u nás, věčně jsme se hádali i prali. V té samé době jsem chodila s přítelem, který bral. První rok jsem to vůbec nevěděla. Jednoho Silvestra se mi přiznal, že bere drogy. Svět se mi otočil vzhůru nohama.

Zjišťovala jsem, kolik lidí kolem mě bere drogy. Dlouho jsem ho prosila, aby přestal. Říkal, že postupem času. Jenže čas běžel a nic. Ptala jsem se znovu, co na tom vidí. A rozhodla jsem se to taky zkusit. Od té doby jsem užívala, až z toho byly roky. Přítel ani já jsme samozřejmě už nepřestali. Za těch pár let jsem začala užívat i injekčně. Do toho jsem zjistila, že jsem těhotná, a maminka k tomu dostala infarkt. Naštěstí však přežila. Pár let s fetem a s násilím fyzickým i psychickým mě donutilo utéct. Utekla jsem i od svého malého syna. Přítel mě jako matku očernil. Sama jsem si našla sociální pracovnici. Vše jsem jí vysvětlila. Několikrát u nás byli policajti. Byla chyba, že jsem ho nikdy předtím nenahlásila. Dostala jsem šanci dostat malého k sobě, když však přišel čas Vánoc, přítel na mě vztáhnul ruku, volali se znovu policajti a malého nám odebral soud.

Rok byl v náhradní pěstounské péči. Přítel nejevil o malého vůbec zájem. Celou dobu jsem spolupracovala se sociálkou. Nedokládala jsem však toxikologické testy. Ještě jsem brala. Intenzivně jsem začala spolupracovat až později. V danou dobu jsem začala docházet i do Poradny pro alkoholové a jiné závislosti. Poznala jsem zde terapeutku, se kterou se mi perfektně spolupracovalo. Dostala jsem vysvětlení, jak to v životě závislého chodí. Vztahovala jsem si to ke svému životu. Spoustu věcí jsem si začala uvědomovat a to mi pomáhalo zjišťovat, že to, co mám teď, je pro mě důležité.

Po roce se mi podařilo dostat syna zpátky do péče a do poradny docházím dál ze své vlastní vůle, protože nechci, aby mě drogy začaly znovu ohrožovat.

​Doléčování mělo zásadní význam pro celý můj život a troufám si říci, že kdybych si neprošel DC, tak bych se nevymanil z bludného kruhu závislosti a nestal bych se tím, kým jsem teď, a to člověkem s vlastní vůlí, plně začleněný do společnosti. Jako otec, partner, vnuk, syn, ale také zaměstnanec ŽIJU, a ne už jen přežívám jako přítěž všech.

Má cesta z bludného kruhu závislosti několikrát ztroskotala, a to po návratu po léčbě v PL domů za mým tátou (taky alkoholikem) a za stejnými lidmi, s kterými jsem pil. Vždy jsem šel během měsíce do stejného stereotypu a opět začal pít. Když jsem šel po třetí na léčbu, tak jsem se chtěl po léčbě opět vrátit domů, ale hned, jak jsem vše viděl za střízliva, mně jasně znělo, že pokud chci žít, tak nemůžu zpět. Poté jsem zaslechl o DC a začal jsem přemýšlet o novém začátku, životě… Nevěděl jsem, do čeho jdu, ale jedno jsem věděl jistě: domů nemohu.

V DC mně pomohli plně se začlenit do společnosti a zcela se osamostatnit. Zmítaly mnou různé depresivní stavy a zde jsem se díky terapii naučil tyto stavy zvládat jinak než alkoholem. I díky chráněnému bydlení jsem se naučil vycházet s lidmi a řešit problémy všedního života racionálním způsobem. Mohl jsem si zažít rizikové situace bezpečněji. DC zachránilo můj život a pomohlo dalšímu životu na svět. 🙂 Stal jsem se otcem a již 4. rok abstinuji. Bez vás bych to nikdy nedokázal.

Mé iniciály jsou B. V., je mi 61 roků, povoláním stavební technik.

V posledních asi pěti letech jsem postupně propadl závislosti na hracích automatech, situace se pro mne stala neřešitelnou. Mé zadlužení se blížilo hranici, za kterou už bych nebyl schopen mé závazky – dluhy – splácet. Navíc poslední dva roky jsem byl v silném stresu, který způsobovalo neustálé lhaní mým blízkým a přetvařování se před nimi. Věděl jsem, že bych to měl své rodině oznámit a přiznat, ale nenašel jsem k tomu odvahu. Naštěstí někdy začátkem října jsem byl přistižen a odhalen. Moji blízcí si na mne připravili „sezení“, na kterém jsem jim vše přiznal a popsal. Musím říci, že po tomto přiznání se mi velmi ulevilo, i když pro mé blízké poznání celé pravdy včetně prohrané částky byl veliký šok.

Nicméně moji blízcí se rozhodli, že mi dají šanci a budou mi pomáhat vrátit se do normálního života. Byla při tom stanovena celá řada podmínek, například kontrola všech účtů a financí, ale hlavní podmínkou bylo, že se budu léčit! Vzhledem k mému zaměstnání a nutnosti udržet finanční příjem jsme hledali možnosti kvalitní ambulantní péče. Po dvou neúspěšných jednáních v Ostravě a ve Valašském Meziříčí jsme získali odkaz na P-centrum v Olomouci. Kontaktoval jsem tedy P-centrum a bylo mi okamžitě nabídnuto, abych přijel na úvodní konzultaci i s rodinnými příslušníky asi do týdne od onoho telefonátu.

Při první návštěvě P-centra se nás ujala paní Markéta Rodryčová. Z jejího prvního přednesu – popisu mého problému a nastínění reálné možnosti tento můj problém úspěšně řešit jsme byli všichni velmi pozitivně a optimisticky naladěni a rozhodli jsme se tuto nabídku přijmout a paní Rodryčová se tak stala mojí terapeutkou v domluvených týdenních cyklech. Netušil jsem, co všechno od těchto terapií očekávat, jen jsem věřil, že mi pomohou. Má zkušenost po cca 4 měsících je nad všechna očekávání. Paní Rodryčová mi nejen objasnila problém závislosti, jak vzniká, jak se mu bránit, jak se stále připravovat na možnou recidivu, ale celou dobu mi poskytuje cenné vzdělávání o myšlení a konání lidí v různých životních situacích, zdánlivě nesouvisejících s mou závislostí, např. vztahy s mými blízkými, mezilidské vztahy jako takové, myšlenkové a logické pochody v lidském mozku a mnoho dalších. Tento přístup mojí terapeutky mne nadchl, jelikož jsem nyní schopen chápat věci a problémy v mnohem širších souvislostech než před touto terapií.

Díky výše popsanému jsem získal hodně silnou víru, že svůj problém závislosti na herních automatech s pomocí P-centra úspěšně zvládnu. Je to jistě ještě dlouhá cesta, ale s takovou terapií, na kterou se člověk těší, jsem velmi optimistický.

Závěrem chci poděkovat P-centru za jeho chvályhodnou činnost v pomoci lidem postiženým závislostmi, paní Rodryčové zvláště za její odborný přístup k řešení problémů jiných lidí a schopnost jim dát víru, že všechno dobře dopadne.